Montgomery

Déšť ti, holka, slepil vlasy,

z tvých očí zbyl prázdný kruh,

kde je zbytek z tvojí krásy,

ví snad dneska jenom Bůh.

R: Z celé jižní eskadrony

nezbyl ani jeden muž.

V Montgomery bijou zvony,

déšť ti smejvá ze rtů rúž.

Tam na kopci v prachu cesty,

leží i tvůj generál,

v ruce šátek od nevěsty,

ale ruka leží dál.

R:

Tvář má zšedivělou strachem,

zbylo v ní pár dětskejch pih,

proužek krve stéká prachem,

déšť mu slepil vlasy jak klíh.

R:

Déšť ti šeptá jeho jméno,

šeptá ho i listoví,

lásku měl rád víc než život,

to ti nikdy nepoví.

R: