Duch versus lapiduch

Dvacet dva deset. Přijel major

vyhradili mu jízdní pruh.

Na dlažbu podle platných řadů

kouzelnou křídou kreslí kruh.

Ami

Do kruhu obrys. Obrys těla...

Zemře tu člověk? Nebo..Bůh?

Ami

nová je scéna, starý scénář:

duch versus Lapiduch.

Dvacet dva patnáct. Na oslíčku

vjíždí ten, kto byl ohlášen

v důvěrných správách rezidentů

pro tento rok , pro tento den.

Hmi

Pro zemi, tvrdší než ta dlažba...

Může být láska jako pluh?

Hmi

Kto se ptá, chápe jádro sporu

duch versus lapiduch.

Dvacet dva dvacet. Ve hrě světů

Noc dala flek a Měsíc ré.

Na nosech slečen zlátne pudr

flašinetáři mají pré.

Naděje kvete v barvách konfet,

oslík jde s hřívou plnou stuh...

zmatek je stranou hudbou válek

duch versus lapiduch.

"Dvacet dva třicet!,"volá major.

"Tož, Ecce Homo v sekci cé!"

A tebe ptá se : "Pane Pilát,

mám pustit hochy do akce?"

na střeše snajpr s pevnou rukou.

Řítí se hvězdy, chvěje vzduch.

Celý svět čeká, co teď řekneš...