Nedělní ráno

Zvonil budík ,bylo ráno, v hlavě mé byl kámen snad a pod ním tma

když jsem snídal džbánek piva, ještě zdálo se, že divnou příchuť má

Když jsem spláchl chladnou vodou z očí sny a z tváře závoj šedivý

řek mi pohled pouhý z okna ven, že nedělní je den a lenivý

Já cítil dál ,že v ústech mám chuť cigaret a písní prošlé noci

tak jsem vyšel ven a díval se jak slunce nový den má ve své moci

A pak mi vánek poslal vstříc tu vůni nedělní ,co z horkých ploten

voní

a náhle chtěl jsem být zas s tebou,někde za městem ve stínu jabloní

R: Já chtěl bych být v nedělní ráno, v chodníku kvádrem žulovým

a proč divný smutek mívám,to snad se nikdy nedovím

Vždyť snad i smrt je méně vážná, než tyhle chvíle nedělní

kéž mi zvony ranní písní,na prášek srdce rozmělní

Šel jsem dál tou vůni ranní kolem bílých kočárku a dětských mašli

pak jsem dlouho stal a díval se na věci které svět občas krášlí

Snad vrátil se mi zrak a já se pojednou zas díval na svět zpříma

teď už možná tvému štěstí lépe rozumím ač vím že nejsi má

R: