Kdo o mě bude stát

1. Na můj práh se snáší listí,

a chladný vítr začal právě vát,

všichni okolo šťastní jsou a čistí.

jen já nevím, kdo o mě bude stát.

R: Jak se ubránit té záři modrých očí,

já pokaždé je vídám, když jdu spát,

jako bez rukou tu stojím, svět se točí,

a já mám pocit, jako by měl stát.

2. Tak vycházím ven z domu na předměstí,

a vyhlížím, kdo chce se ke znát,

všichni skrývají ten strach ze špatných zvěstí,

tak čekám dál, kdo o mě bude stát.

R:

3. Osud bez pardonů sází rány pěstí,

i když zůstal jsem tu sám, nechci to vzdát,

jen doufám, že mě rozum neopustí,

a hledám dál, kdo o mě bude stát.