Vlak

Pár polibků sladkých a z vlaku potom máváš,

Že vrátíš se jí zpátky svoje slovo dáváš.

Však slzy neutišíš a v srdci zvláštní žal,

Že už ji neuslyšíš a vlak ten jede dál.

Jedno léto ať tě čeká, a snad bude krátký,

Uplyne jak řeka, pak vrátíš se jí zpátky,

Ami

Přísaháš, přísaháš.

Teď vlasy ostříhaný a kabát do zelena,

Pár kluků co znaj to samý a co věřit se jim dá.

A že chtěli by jet domů, kde naposledy byli loni,

Ne snad neuvěří tomu, kdo není jako pni.

Jen vlasy ostříhaný, a pár tajných přání,

Stejskání neskrývaný a fotka tvý dámy,

Je tu s námi, je tu s námi.

Pár pomačkaných psaní co pošťák do bláta upustil,

Jen tak na rychlo napsaných, jako by jenom z nutnosti,

A že píše ti čím dál míň nad tím zamyslet se bráníš,

A v tvářích už jen stín a stále kratší psaní.

Jen psaní zaslzený, ale to se stává,

Jen psaní k rozloučení, píše ti tvá dáma,

Že se vdává, že se vdává.

Teď stojíš sám na prázdným nádraží,

A domů to máš už jen kousek, nikdo tě nečeká,

Slzy neutišíš a v srdci zvláštní žal,

A život jak ten vlak, zas jede dál.