Světlem stvořená

Světlem stvořená, rosou vzkříšená,

jarem vzbuzená a s létem zasnoubená.

Dlaním laskavým své ruce nastavím

a já věřím, u mých dveří jednou kočár zastaví.

R: Můj dům jak zámek na pobřeží stojí

a vněm smutný ticho jen prázdnejch dlaní mám.

Těžko pochopíš, že jen samoty se holky bojí.

Samotná usínám, samotná i spávám,

prázdnej dům, samotná když vstávám.

Sluncem spálená, větrem zválená,

v mlze ztracená, deštěm promáčená.

Rány bolavý, kočky toulavý,

přesto věřím, u mých dveří jednou kočár zastaví.

Až květy jabloní zas jaro provoní,

Přijde chvíle rytíř v bílém u mých dveří zazvoní.

R: