Mořská víla

H7 Emi Adim

Šumění vln a volání racků,

západní vítr dal do plachet sílu,

Emi Adim

z moře jsem viděla vyčnívat útes,

a na něm sedět mořskou vílu.

Od starých sudiček pohádku slýchala,

večer když na lodích zahoří svíce,

v bouřích je potápí s pohledem anděla,

tonoucím zpívá a vyhlíží prince.

R: Ptáš se všech mudrců v krajinách jiných, kdy všechno pochopíš.

často jsi z kalichů poznání pila, přesto se nedozvíš,

že z mužů prince dělají činy.

Ami Emi

|: Tak se dál stýská malým mořským vílám :|

ááá ...

V královských zahradách s princem chce tančit,

se sluncem uléhat v královské lože,

výměnou za svůj hlas a trýzeň bolesti,

s každičkým krokem v chodidlech nože.

Škoda že sudičky nikdy jí neřekly,

co čeká vílu , jež změní se v ženu.

A tak ta malá zrazená láskou,

na modrém pobřeží mění se v pěnu.

R: