Mezitim

1. Bylo ráno jen z šedivejch mračen

já se cítil jak raněný ptáče

samá krev, bez křídel a hrozně sám.

Den se táhnul, jak smuteční páska

to se stává, když bortí se láska

všechno kolem bludnej kruh připomíná.

A pak jsem slyšel, jak z pohádky zvony

partu kluků a kytary tóny.

Přisedni k nám, jeden z nich mi povídá.

R: No tak zpívej, když teče ti pláč

věčný trable a smůlu jen máš

žádný esa, jak hazardní hráč

další hru prohráváš.

Co na tom, že ti neladí hlas

zpíváš srdcem, v tom tisíc je krás

smejváš z duše svůj staletej strach

jseš jako z tónů hvězdnej prach

tulák po hvězdách.

2. Dnes už vím, že nebyl to zázrak

parta kluků, co přišli mi zahrát

člověk k člověku se takhle zachová.

Každej z nás má nějakej svízel

černý ráno, kdy radši by zmizel

potom hledá někde v nás tónů pár.

Starý banjo, jež má rezavý struny

partu kluků, co basa jim duní.

Potom řekneš: smůlo věčná, čert tě vzal.

R: