Kluci z hor

1. V lesích bílejch hor je kluků pár

Hmi Dmi

Co se mnou dolů dřevo svážejí,

Každej z těch kluků ví, že mám lásku v údolí,

Že se každý podzim za ní navracím.

2. Teplo dívčích dlaní dopis ukrývá,

Když sem pošťák jednou za čas zavítá,

Z kapsy tahám fotku tvou, svou holku nevěrnou,

Zase dál jak ideál uctívám.

R: Láska tvá je jak křídla tažnejch ptáků,

K slunci blíž stále chtěla jít.

Ale já ti jen nabíd vůni táboráku,

Hvězdnej krov a lůžko lásky z kopretin.

3. Zase klády dolů kopcem klouzají,

Tahle práce s sebou nese prokletí,

A jenom Pán Bůh ví, kdo tu život zatratí,

Kdo se zpátky do údolí nevrátí.

4. Taky kamarád tu zůstal pod kládou,

Já se slzama v očích nad ním stál

Ještě za ruku mě vzal a pak tiše zašeptal,

Jméno holky, co jí do údolí psal.

R:

5. Každý večer píseň vlků slýchávám,

Proč je tolik teskná, sám sebe se ptám,

A když jdu potom spát, tak sen si nechám zdát,

Že tu v dlaních místo pušky holku mám.