Noc kouzel zbavená

Čas nepřemýšlí o vteřinách

všechny spláchne bez milosti

i ta,která právě teď začíná

je už vlastně jen minulostí

Komu ukápne slza do vína?

když v dálce už slunce chřadne

jako květina která zavoní

o vzápětí zase zvadne.

Když zpátky už k obzoru zamíří

a soumrak do ulic vpadne

a forbína světa osiří

a černá opona spadne

když svíčka už na stole dohoří

a noc je rázem zas chladná

a co vyslovíš odezní

jako pokaždé zase do prázdna

když víš, že i zítra nejspíš stejný tváře hvězd

prohoří se nocí jako vích

a tvým snům úsvit nadělí ten stejný trest

jako sníh nad ránem roztají

Čas neví o tom, když do vína

třpytivá slza spadne

že láska je omamná květina

která voní, kvete a vadne.

Neví o tom, kdo v noci ho proklíná

kdo ji přežil s hlavou v dlaních

čas nesoudí a netrestá

a nemá ani zdání

že slunce jak zbrojnoš ve zbrani

už se hlásí o svůj díl moci

a budíky ospale vyzvání

smutný rekviem za zbytek noci

za sny které nikdo už nedosní

co už zkrátka noc nepřežily

a nad ránem roztály

jak vločky sněhobílý

Nevadí,vždyť zítra nejspíš stejný tváře hvězd

prohoří nocí jako vích....