A kdo ví...

Kdesi v útrobách domu hodiny půlnoc odbily

to jak čas na dvě půlky zlostně rozlomil noc.

Já ale nevěřím tomu, že jsme si lásko jen zbyli

a bez kouzelný hůlky nemáme žádnou moc.

Odbila půlnoc, z noci zbyla už jen polovina

ač stárne, času je víc než dost

snad zvládnem nalít si čistýho vína

než sem zítřek vpadne jak nezvanej host.

Kdesi v útobách domu v tichu zlověstně klíčí

pár slov na jazyku, jak z jedovatých slin.

Já ale nevěřím tomu, že nás dva něco zničí

i když stín otazníku mezi nás vrazil klín.

Přece víme, něco je zkrátka jen výsadou noci

a my dva lásko dávno patříme k ní.

Tak ještě vínem spláchnem ten mizernej pocit

a jako vrány naberem výšku a splyneme s ní.

A kdo ví ? Třeba nás potká všechno znova, všechno to krásný dá - li bůh

a znovu zvládnem i to zlý.

Až bude nejhůř zase křídly v pravou chvíli protnem vzduch

a stejným vínem spláchnem splín - čím víc , tím líp.

V domě nad ránem zbyla už jenom ozvěna hlasů

když zítřek do dveří vpadl jak nezvanej host.

Jsem tak rád, že jsi byla, i když jsme ukradli času

vlastně jenom pár vteřin, bylo to víc než dost.

Přece víme, něco je zkrátka jen výsadou noci...