Purpura

Tiše a ochotně purpura na plotně

voní, stále voní,

nikdo si nevšímá, že život mění se v dým.

Snad jenom v podkroví básníci bláhoví

pro ní slzy roní,

hrany jí odzvoní rampouchem křišťálovým.

Slunce se vynoří, hned však se k pohoří

skloní,

rychle skloní,

a pak se dostaví dlouhá a pokojná noc.

Tiše a ochotně purpura na plotně

voní, stále voní,

po ní k nám vklouzlo

to tajemné kouzlo Vánoc.

Po ní k nám vklouzlo

to tajemné kouzlo Vánoc.