Provizorní balada

1. Sedí na lavičkách, hrají čáru u zdí činžáků,

hrají po uličkách na kytaru, v kapse sáček buráků,

cestu předurčenou nepochválí, lžím se nediví,

hlavu přeplněnou ideály, jež bohužel neživí.

R: Zatímco vytrvale hledají podnájem,

každý z nich okázale předstírá nezájem,

tvrdošíjně uctívají vzory ulice,

vždyť svatí se dnes dožívají věku jepice, věku jepice.

2. Ještě provonění květy zvonků z toulek nedělních,

stojí uhonění u svých ponků nebo stavů přádelních,

práci po okolí jenom tuší, víc se čaruje,

když se nepodvolí, jak se sluší, ukazovák varuje.

R: Vůbec nic neznamená upřímné jednání,

pán starší poznamená, že nemá chování,

jestliže se nepoučí příliš mladý muž,

přelíbezně doporučí: Zařaď se a kuš! Zařaď se a kuš!