Podivný ovoce

Seděla zádama k barovýmu pultu

že na ni hulákali votlučenym hlasem:

„Neplivej, sakra, na tu podlahu!“ a

dveře řikaly: „Mně zavírá samo,

a vůbec nemusíte porád vrzat, slečno.“

A slečna říkala:

„Pro samý vrzání člověk neslyší vlastního slova,

a vůbec děte do háje,

mám dneska smutek.“

„To sme dvě, slečno,

povídá šatnářka,

„stejně sem žádnej nechodí,

kdo tady má pro těch pár divnejch ptáků dvě hodiny zmrzat.

A vůbec, du domu.“

Ptal jsem se jí: „A co muzika, paní, nelíbí?

Nelíbí?“

„Prósim Vás, takovýdle kuvíkání,

to si radějc zacpu uši.“

A vona Vám zrovinka v tu chvíli

tim svým narkomanským,

děsně smutnym,

unavenym hlasem

zpívala Billie,

Strange

fruit…