Platýs

1. Nač vlastně lháti, když ti stejně nikdo nevěří,

život se krátí, beznadějně zvoní u dveří,

na dveře zíráš - pohled blázna v sadě mandloní,

pak otevíráš - chodba prázdná, nikdo nezvoní.

2. Nač vlastně bát se, když se hrozby nikdo nebojí,

trestanec vládce breptá prosby v cizím pokoji,

sta lží se kupí, platýs hlídá krok tvůj po kroku,

lesklý a tupý jako slída - démant otroků.

R: Věk sinalých dní a mrazivé luny,

kdy z němoty zní tón ostnaté struny,

teď mrazivě mží do šedého prachu,

hle - písmena lží na pomníku strachu.

3. Nač vlastně jásat, dřinou žlutí, smrtí značeni,

nač dbáti zásad, jež tě nutí lháti nadšení,

načpak se šklebit, kývat hlavou s hřívou odranou,

když být je nebýt, levá pravou, útok obranou?

4. Nač dělat cosi, co jsme ve snu nikdy nechtěli,

nevědět, kdo jsi, hledat vesnu mečem z oceli,

po čase slevíš, bleskne rudá, vetklá do klopy,

víš nebo nevíš, kdo tě udá a kdo pochopí?

R:

5. Tma škrtí hlasy, znějí z mlází zpěvy bojarů,

hle - nové časy, v kterých vzchází zima po jaru,

chladno je němé, svítí mastně listy jazyků,

ze strachu lžeme, nebo vlastně jen tak ze zvyku?

6. Strach nebo lhaní - stopy kroků v bílé závěji,

nezvaní zvaní na sta roků závěj navějí,

křidélka hmyzí, pískot syslí, slůvka nezvaná,

v závěji zmizí mrtvé smysly blázna skřivana.

R: