Idyla

1. Má idyla je vylhaná jak Praha Karla Plicky,

lže požehnání pohana, byť znělo katolicky,

tma v ubikacích bojarů a mraky nad Žižkovem,

a gauner vzdychá po jaru a vraždí ducha slovem.

2. Rum do odlivky s valiem a dojati až k pláči,

jsme šťastni, když si nalijem, a jedno, kdo nám stáčí,

sbor ropuch zpívá rekviem, jsme s nimi na prameni,

ač se lží ještě nežijem, jsme s pravdou rozvedeni.