Daleko od břehu

Daleko od břehu

déšť čeří vodu říční

zbobtnalou od sněhu.

Jdeme jak náměsíční -

dlaň v dlani. Skoro sen

a skoro probuzení.

Jsme k smrti narozeni.

Déšť vodou orosen

mění se v hladinu,

já v tebe. Neznatelně.

Stesk hudby Martinů

na cizí kazatelně:

už dávno nevoní

dým bramborové nati!

Ach, marno vzpomínati:

Předvčerem?... Předloni?...

(pozn. se sbírky Amoresky, 1981-1982)