Balada Manoně

1. Sní v povlacích, vlasy má havraní,

sní o mracích s muzikou varhanní,

vím, že se jí zdá o pasekách s malinovím,

řekne, až procitne, že mě sem nezvala,

ústa až poskytne, přečtu jí z Nezvala:

Manon je motýl, Manon je včela,

a že ji nepustím, i kdyby chtěla.

2. Dál ale sní o mořích blankytných,

snít budu s ní v trochejích nezbytných,

vím, až se mi vzdá, nikdy že jí nedopovím

v zeleným salóně, co tehdy neznala,

z Balady Manoně od pana Nezvala,

že Manon je motýl, Manon je včela,

Manon je růže hozená do kostela,

Manon je motýl, Manon je plavovláska,

Manon je první a poslední má láska,

Manon je první a poslední můj hřích,

nepoznat Manon, nemiloval bych,

ach, Manon, Manon, Manon, Manon, Manon ...