Smrt

Kolikrát myslím na smrt

zvlášť když mám něco domluvené

a navíc je zrovna jaro

a já se zastavím před jabloní

zpěněnou květy

jako pomalá mořská vlna

to pak třeba zůstanu chvíli stát

a chválím se

že jsem šel kolem

a to pak myslím na mrtvé

o co všechno přicházejí

a kus dál je třeba zas

zrytý záhon

vyráží tam k slunci

stará bramborová nať

a já si pomyslím

třeba přijde tvá hodina než se naděješ

za okamžik

deset metrů dál

zrovna na přechodu pro chodce

vůbec bych se nedivil

takže jdu radši až tou další ulicí

takhle se udržuju naživu

a k tomu ještě uvidím kus světa

i když tím utrpí ta domluvená schůzka

přesto si nejsem nikdy zcela jistý

a dokud budu žít

budu asi pořád myslet na smrt

s jistým pocitem nejistoty.