Hodina duchů

Probudil jsem se náhle vprostřed noci

V domnění že jsem v domě sám

Duchové mě však měli zcela v moci

Měli tu mejdan přesně o půlnoci

No hrůza! A to říkám vám

Na duchu hned tak neklesám

Nebyly to však vůbec žádný ucha

Každej duch vlastnil notnou dávku ducha

Tak jsem se skrčil v koutku na pohovku

A myslel na to kdo má nobelovku

A kdo z těch duchů co sem takhle vlezli

Co složil napsal A co vynalezli

V rohu sám Nobel se svým dynamitem

Vedle něj Einstein relativně s citem

Vykládal o svým novým referátu

Edison tahal z kapes kousky drátu

Amundsen mával dlouhou bílou šálou

A Freud se tázal: Copak se vám zdálo?

Byla tu zkrátka spousta zvláštních hostů

Marie Curie tloukla pěstí o stůl

Picasso zkoušel cigaretou fresky

A Albert Schweitzer pouštěl starý desky

I Armstrong Louis a Armstrong Neil se smáli

A Kainar psal svý: Dobrý večer králi...

Hodina duchů Dřepím na posteli

Třicet tři roků a co dál?

Duchové děsí - vzdělaní a skvělí

Ptají se kdo jsem že mě neviděli

Kdo jsem a co jsem vykonal?