Žít a nechat žít

Je ráno, jedou popeláři

sklízet špačky cigaret.

A s nimi běží úsvit snídat

úmysly a zbytky vět.

Malý princ se vrací z flámu

v knoflíkové dírce květ.

Kdo ho ale doma pozná?

-Ten flám trval třicet let.

Pan Hamlet si šeptá s lebkou,

brzo však začne klít.

Na její čelo někdo napsal:

"Žít a nechat žít."

Mlhou si davy Abrahámů

klestí cestu na kopec.

A každý z nich má sebou špagát,

pochodeň a pevnou klec.

Ahasver jede autobusem

na konečnou stanici.

Tu prý brzy ohlásí

neón zářící.

Ve velkých křeslech se zas

mudrci budou přít

o současném smyslu věty

"Žít a nechat žít!"

Znavení zvláštní přidělenci

hloubají, kdo je přidělí.

Vědí, že účel světí prostředky,

kdo však světí účely?

Dokonce ani velvyslanec

neví, kdo ho velvyslal.

Zná jen pokyn, aby svého

pokra dobře hrál.

Drácula si dnes nechal

tři deci krve vzít.

A novinářům řek` jen:

"Žít a nechat žít."

Pohledná Kirké v tmavých brýlích

vidí důvod zajásat:

V jedné noci stihla zaklít

čtyři chlápky do prasat.

Hrdina dřiny maratónu

s pohárem a s kyticí,

se směje na mrzáka s berlí:

"Chlapče buď vždycky nad věcí!"

A řeka je dnes znova

jak pár let nevětraný byt,

z něhož někdo vloni volal:

"Žít a nechat žít!"

Už letí láhev šampaňského

křtít další loď Titanic.

Na bulváru zatím sedí

spokojený pokladník.

Herečky končí představení,

i mě někdo představil.

Představy hryžou do mých svítání

jak do stromů zuby pil.

Amplión na náměstí

vyhrává skvělý hit.

Jmenuje se samozřejmě

"Žít a nechat žít."