Rámusy Blues

Někdy jsem docela, docela veselá,

jindy zas propadám splínu,

na okarínu, na okarínu

hraju si rámusy blues.

Jen kdybych neměla, neměla docela

v duši tu mazlavou hlínu

a v ní květ blínu, hořkýho blínu,

proklatej pesismismus.

Hraju si do ticha opusy Fibicha,

vadne mi řeřicha a smutek pelichá,

hraju si do ticha rámusy blues

a pak se tomu všemu začnu smát

a dixieland mi musí hrát.

Mám tisíc důvodů, důvodů, důvodů

mít v srdci úlomek stínu

a zvláště v říjnu na okarínu

hrát svoje rámusy blues.

V čem je ta záhada, že moje nálada

pustá je jak ruce v klínu,

žaluju vínu na strach a špínu,

prokletej pesimismus.

Hraju si do ticha opusy Fibicha...

Když slunce zapadá, vždycky mě napadá,

proč mě tu nechává v stínu,

žaluju vínu ve starým cínu

na svoje rámusy blues.

Lalalala....

žaluju vínu ve starým cínu

na svoje rámusy blues.