Píšu vám, pane v rozpacích

1. Píšu vám, pane, v rozpacich, okny sem navál čerstvý sníh a ten jak ve snu

postava na linu zvolna roztává, odkrývá kroužky od sklenic a jinak nezbývá

tu, jak vidím, pane, ale vskutku vůbec nic - když koukám na tu ztrátu,

najednou slyším vlastní smích, a tak vám píšu v rozpacích.

2. Už vím, že nejste doktor práv

a nejspíš ani Rostislav,

jak jste se tenkrát představil.

A na tvář jste mě líbal - dýl,

než jak se sluší na pozdrav...

Snad aspoň kávu, pane,

který jste vypil tolik káv,

moh' jste mi nechat...ba ne,

vy nejste Rosťa. Měl jste kšilt

se jménem David Copperfield.

3. Odpustťe mému príběhu,

že je psán prstem do sněhu...

Dík za to lino, leží dál

tam, kde jste se mnou pil a spal.

Můj nábytek a prázdná spíž

je věru nízká cena.

Jen vy jste si mě všimnul blíž

- dík vám jsem naplněná.

A proto, pane, samý smích.

A z vděku celá v rozpacích.