Píseň o jasmínu

Kdybych tak jednou mohla vidět,

jak rozkvétá jasmín.

Tu chvíli, kdy se rozpuká na květ

a vytryskne z tmy.

Zakryla bych ten jasmín dlaní,

aby ho neodvál vítr,

neodplavilo usínání,

aby ho nezničil čas.

Ten jasmín v noci tolik voní

a svítí a vábí

a musíš myslet na hedvábí,

když dáš si jej k rtům.

Ale ráno je chladné,

jasmín v tu chvíli zvadne,

necítíš vůně žádné,

poslední lístek spad.

Chci vidět na své vlastní oči,

jak vyrůstá láska.

Zažít tu chvíli,

kdy se točí s člověkem nebe i zem.

Zakryla bych tu lásku dlaní,

aby ji neodvál vítr,

neodplavilo usínání,

aby ji nezničil čas.

Ta láska v noci tolik pálí

a láká a vábí

a musíš myslet na hedvábí,

když cítíš mou pleť.

Ale ráno je chladné,

s rosou stesk na mne padne.

Nechci už lásky žádné,

chce se mi spát.

La la la la …

Nechci už lásky žádné,

chce se mi spát.