Motorkářka

Letí bláznivá ženská v kožených kalhotách,

orla má na bundě a lesklý cvočky na botách.

Všem pro smích se městem řítí jako kometa,

prach,ohon z jejích vlasů za ní zametá.

Když ji sevře beznadějný pocit marnosti a splín,

jí slepí suché rty sešlápne pedál stiskne plyn.

Její mašina se rozeřve jako bez sebe,

sedne si,pustí spojku a pak koukne do nebe.

Blažené či horké tváře schladí ve větru,

do ráje si to tryskem hasí metr po metru.

A do uši jí buší vítr pěstnící silou,

ze stomů šmouhy jsou rozpité s bílou.

Je to bláznivá ženská v kožených kalhotách,

orla má na bundě a lesklý cvočky na botách.

Všem pro smích se městem řítí jako kometa,

prach,ohon z jejích vlasů za ní zametá.

Její kus se nikdy nečesal,často však dal i růži,

měl podobnou na rameni,tetovanou v kůži.

A za dlouhými nehty se mu leskla kolomaz,

jako dělová koule to pálil s plynem na doraz.

Nikdy neposlouchal když mu říkala dej bacha,

rychlost opilců je flaška pro ty co neznají strach.

A pak jednou jí přivezli z motorky jen střepy,

její syn prý vlít do ulice slepý.

Ten její bláznivej mužskej v kožených kalhotáckh,

odletěl s orlem na bundě s cvočky na botách.

Všem pro smích se za ním řítí jako kometa,

prach,ohon z jejích vlasů zvířením zametá.