Drožkář

Obloha je hvězdným plechem pobita

po dláždění klapotají kopyta

na nároží mlha leží

a kůň stěží nocí běží

drožkářův stín po zdech tiše klopýtá

Na nároží narazil však na muže

který čeká kdo mu z louže pomůže

má potíže zemská tíže

ho nutí, že spad z refýže

takže níže upadnout už nemůže

V hlavě mám podivně

vínu dávám vinu

že se tu měsíce plouží,

G7

ale hrozně let'

a protože děsnou kocovinu

ale hroznou kocovinu

drožkáři na nároží pak řek'

Za tři zlatý zuby

E7

bouřko na kozlíku

voz mě do večera kolem náměstí

za čtyři úsměvy nebo za šest vzlyků

předhoň to moje neštěstí

Když je ti to málo

on ti někdo přidá

poňská síla se snad tolik neplatí

za to přec ti stojí jedna lidská bída

abys trhnul trochu opratí.

Za tři zlatý zuby

bouřko na kozlíku

voz mě do večera kolem náměstí

za čtyři úsměvy nebo za šest vzlyků

předhoň to moje neštěstí

Když je ti to málo

on ti někdo přidá

koňská síla se snad tolik neplatí

za to přec ti stojí jedna lidská bída

abys trhnul trochu opratí

abys trhnul trochu opratí.