Blázen a dítě

Blázen a dítě, dva lidé prostí,

brodí se sněhem zimní krajinou.

Blázen a dítě promrzlých kostí

určitě během zimy zahynou.

Nejtěžší vločky, které kdy spadly,

snesly se na ně s krutou radostí.

Nejtěžší vločky tiše se kladly

na bílé skraně, vnikly do kostí.

Kam asi míří ukrutným mrazem,

sněhem a ledem podivný pár…

Kam asi míří… Sníh padá na zem.

Dítě je bledé, blázen je stár.

Šlépěje tiché po nich tu zbyly,

neštěstí dýše z dojemnych stop.

Šlépěje tiché kráčejí k cíli,

kráčejí tiše, cílem je hrob.

Blázen a dítě prošli tím krajem

lhostejných lidí v onen zimní čas.

Blázen a dítě… Kdo z vás má zájem,

ať jde a vidí, co dovede mráz.

Pšenice kvetla, nebe se smálo

a slunce na zem svítilo v ten čas.

Pšenice kvetla, když se to stalo:

Blázen a dítě zjevili se zas.

Nad krajem pluli jako dva mraky,

šedivým steskem slunce zakryli.

Nad krajem pluli jako dva mraky

potrestat bleskem svět náš rozmilý.