Svlížení

Vím, to se stává, že lidé jdou

Léta se míjejí a slepí jsou

Tvář kterou ve snách v očích máš

Tam, kde ji potkáš, nevnímáš

Vím to se stává, (je to zvláštní)

že lásky snáz (v sněžných závějích)

Hledáme v dálkách (smysluprázdných)

než blízko nás (když Tě míjejí)

Vím, že mě stokrát potkáváš (má tě ráda a on rád tě má)

Vím, že mě stokrát nepoznáš, ani já

(Nač se soužíš, nač jsi ztrápená

vždyť ty toužíš a on rád Tě má,

Je to láska i když tvář nemá

jméno a příjmení, místo a stáří)

Vím, já to vím

Je to vzácné, je to souznění,

Je to láska, je to sblížení,

Je to nádherný dotyk vzdálený,

Vím kdo jsi, vím co jsi, máš tisíc tváří

Čím se to stává, že oči dvou

Léta se míjejí jak rána s tmou

Víš, je to zvláštní, řekni sám

Že si teď s tebou povídám

Proč náhle přání (každá hláska)

Co v očích máš (něžné souznění)

Marně se brání (je to láska)

Mám asi táž (je to sblížení)

Sním, že Tě stokrát potkávám (má tě ráda a on rád Tě má)

Sním že Tě stokrát poznávám blíž a blíž

(Je to krásné, lidské souznění,

vskutku vzácné, vskutku sblížení

Dotyk blízký, dotyk vzdálený

Jména a příjmení v lásce ti dávám)

Vím, já to vím

Oči snílků , něha smíření

To je láska, to je sblížení

Prudká závrať, sladké toužení

Vím kdo jsi, vím co jsi, věčnou se stává

Je to vzácné, je to souznění,

Je to láska, je to sblížení,

Je to nádherný dotyk vzdálený,

Ví kdosi, ví cosi, má tisíc tváří.