Třetí vydání

1. Na stébla trávy svou poslední píseň

bych jednou napsat chtěl,

než rozplyne se v tichu dým

mých laskavých let.

Už z podzimní zprávy mě přepadá tíseň

už dávno odešel

ten naivní klouček

co rád se rozdával všem.

R: Léta čekání

obrousila hrany všech snů.

Třetí vydání

mý kariéry přenechám rád svým sousedům.

2. Na území bláznů a prodejných žen

jsem hledal to čím chtěl bych být,

však důkaz těch vět slyšených

jsem nepochopil.

A z falešný krásy vší záplavy jmen

mi zůstal v duši mír a klid

a přítel a Bůh,

nic víc jsem nemohl chtít.

R: ...

Někdy vzpomínám

jak voněl zítřek nevědomých,

v obálkách mi k nám

nes lásku, jako kazatel pláč i král smích.

3. Probuzení, tak někde na konci léta,

kdy krajem letěl babí sníh,

já potřetí spad z oblaků na studenou zem.

Poražení, stáli jsme na konci světa,

tak daleko od věcí zlých,

pak začlo se hrát někde tam,

kam nedovidíš.

4. Věci dostaly spád já nased´ a jel

ne někam a ne do nikam,

už nestačím číst názvy měst

a polykat prach.

Poslední holku co za svou jsem vzal,

jsem ztratil dřív než jsem ji měl,

u barových stolků sen o ranním lógru

mi zmizel dřív než ožít směl.

R: Léta čekání...

Někdy vzpomínám...

Třikrát jsem si sáh

až na dno, víc to nemusím mít

prochozený práh

prý lásko vrátka k životu prý můžu jít.

Na stébla trávy svou poslední píseň

bych jednou napsat chtěl.