Requiem

1. Když z nálady se někdy zapálí svíčka,

víno sladce zazáří, pak chutná jak lák,

to se někdy stává, že nejde to spát,

když k ránu se stejská po těch, co už nepřijdou.

R: Oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž,

a struny, co jsou stejně starý jako já,

zkouším rozeznít a hrát, vždyť slyšíš,

to jsem se Zuzanou já.

2. To requiem, co zkoušel jsem ti psát, doznělo

a na další už nezbyl mi čas, když jsi překročil práh,

to se někdy stává, že vidím tě stát

tam u našich dveří, sám sebe slyším tiše vydechnout: pojď dál.

3. Sedíš se mnou v tichu čtyřech stěn, který tě nepamatujou,

stejně jako já - tvůj syn, kterej se začíná bát,

že tvý slova stárnou rychleji než já,

vždyť včera už není a někdo jinej počítá náš čas.

4. Jiný jsou písně, nežs' mě učil hrát, a slova

o lásce a pravdě a cti jinde učej' se stát,

jen dál se s nima hází, jak dobře to znáš,

přesto slyším, jak říkáš: buď jako já,

přesto chci slyšet, jak říkáš: buď jako já.

R: A já oblékám tvůj kabát a cítím tě blíž,

když struny, co jsou stejně starý jako já,

zkouším rozeznít a hrát

těch pár měkkejch tónů, co od tebe znám ...