Dým a Čmoud

Až jednou večer zeptaj se mě,

zeptaj se, jaký jsme byli,

odpovím jak Becher, odpovím:

"Nic, nic než dým a čmoud."

Mlčící generace bojící,

bojící se otevřených dveří,

říkám: "Tvářej se otevřeně,

ale jsou jizvou - zrezivělým

mučícím nástrojem."

Myslíš si, k ďasu, že to půjde,

klikatej pohyb vcelku děsí.

Radši bych okem fanatika

bral hluboký smích,

hluboký, smutný smích.

Maj' vysoký ramena

a zlomyslnej pohled.

Tvářej se, aby nás zmátli,

důvěra zrezivělejch dveří.

Magnetická pole sprostě kouří