O starci a černém psu

Mezi Kamenným mostem a Zvoleněvsem

Leží v stráni sklepení hlídaný černym psem

Se starcem tam léta stráží velký poklady

O čemž nejsou pochyby a pražádný dohady

Místní to ví, však neradi o tom povídaj

Jenom se všichni tomu místu svorně vyhýbaj

Ale jednou po pastvě, když skončili práci

Zbloudili sem náhodně vesničtí skotáci

A do díry potutelně hodili botku

Nejmladšímu pasáčkovi – navíc sirotku

Plačícího pak ho dolů šoupli v opratích

Ve tmě slyšel jenom shora jejich škodolibej smích

Nebožáka potom dole popad další děs

Na hromadě zlaťáků stál před nim velkej pes

Tu se zjevil vetchej stařec plnej dobroty:

„Naber sobě zlata tolik, co se vejde do boty!“

Když pak ho ven vytáhli a on všechno vyklopil

Ihned každej ze skotáků lačnej zlata byl

A zatím co pasáček se s botou krčí v houští

Nejstaršího pacholka do díry zvolna spouští

Však dole se ozval jenom hrůzostrašnej řev

Opratě šly táhnout zlehka, cejtit byla krev

I byla to pro skotáky černá sobota

Na provazu zůstala jenom vyzutá bota

Příběh to byl pravdivý a skutečně se stal

Známo jest i jméno, koho pes tam roztrhal

Podstatná je však jiná věc, a proto měl pech

Když Ti něco nepatří – radši ležet to nech!