Kontrabásník

To mé já kontrabásní

Za nocí a rán

Spoléhám, když se zasní

Že básník víc je sám

Nemoudří ve svých arénách

Básník a s ním mé malá já

Pak odpočívají

V tichu zvláštním

Co se v příští chvíli rozpadá

To mé já kontrabásní

Usíná na vážkách

Jak lehký být, přeobratný

Služebník i pán

Zatouží na svých galérách

Básník a s ním mé drzé já

A výsledkem je smích

Tichý, zvláštní

Když zamíří přídí k zahradám

Tápou v znaménkách a ve značách

Váha, slova nízká, je rozmačká

Vysíláním, voláním, básník víly nadhání

Já je sráží

My se v příští chvíli rozpadá

My se v příští chvíli rozpadá

My se bíle tříští