Texty piesní Dagmar Andrtová-Voňková

Dagmar Andrtová-Voňková

Břicho

To břicho bylo jak srp

zaťaté do proudu

kosilo vlny a ty padaly

podťaté na dno

vstoupila jsem do nich

a ony mně požádaly o vodu

a já ji stejně nemohla zastavit

šlo mi to samo a snadno

měchýřek plic vedle hlavy

mi dal vlastnosti ryby

a skutečné rybě

vlastnosti člověka

v továrně na plátno

se tou dobou rozjížděly stavy

a v trojůhelníku poblíž Floridy

selhala střelka

páky, písty a kola mé krve

se daly do pohybu

zajely mi do těla

jako ocelové nože

v tu chvíli jsem si vzpomněla

na Jonáše a na rybu

a opakovala jsem si jen

cože, cože

ouu ..

Nekonečně daleko i blízko

mozek mé hlavy

číhal na tu vteřinu

jako hladová zéva

v jeho jícnu jsem uviděla

všechny své představy

vybělené zbytky

kdysi krásného dřeva

předtím i potom muž v letech

vyplňoval sportku

jednu z posledních v životě

a že tak dobře rozumněl

řeči dřeva v katrech

myslel, že je nejmoudřejší

na světě

jeho žena mu pak přinesla

talíř domácího zelí

dívala se jak jí

plná pokory a obdivu

v dlaních jí ležely mozoly

jako živé včely

házela mi je ze stolu

jako obživu

páky, písty a kola mé krve

se daly do pohybu

zajely mi do těla

jako ocelové nože

v tu chvíli jsem si vzpomněla

na Jonáše a na rybu

a opakovala jsem si jen

cože, cože

ouu ..

Tehdy jsem ucítila

první bolest vody

i když ve skutečnosti

až daleko později

někde za zdí

hrálo rádio pochody

o míru, svobodě

o naději

v tu chvíli ta žena

začínala být sama

to když muže za stolem

polil ledový pot

a mně mezi nohama

proplul život

poprvé tak

a né mezi rukama

páky, písty a kola mé krve

se daly do pohybu

zajely mi do těla

jako ocelové nože

v tu chvíli jsem zapomněla

na Jonáše i na rybu

a opakovala jsem si jen

cože, cože, cože, cože

ouu ..