Derniéra

Už nic neříkej, dál si nezvykej,

stát tam, kde bych možná moh´ stát i já.

Bůh ví, že bylo málo dní, kdyby za to stál

snít o tom, že možná příště.

Já to raděj vzdávám, nech to už být.

V divokejch peřejích hledám kam řeky plynou,

brodím se nadějí, že klid moře znám.

Až vody uplavou, bláto a prach tu zbydou

potom možná dám si říct.

Teď to ale vzdávám, teď nech mě být.

Co bylo, už tady není,

zapomeň, časy se mění,

dáme si v původním znění

svou derniéru a pak konec umění.

Už vidím oceán, už se dech můj tají,

vodopád, co přejít nejde, dělí však nás.

Zpátky k pramenům, jenže ty vysychaj

co bylo není.

Takže já to zase vzdávám, není kam jít.