Schůzka s Radochem

Já když byl tebou zrozen

Měl v žilách svou krev

Já – nikdy lásku si neudržel

Nikdy se neusadil

Sám – snad jsem i lhal

A myslel moc na sebe

Mám to – co jsem udělal

Zda správně – kdo ví

Teď k tobě přicházím

Je v tobě moudro věků

Tvůj rod v tobě dobré ukrývá

Snad řekneš mi jak žít – jak milovat

Tak zhodnoť mé činy

Mé předsudky

Projdi mé cíle

Tak řekni, jak dál!

Oslněn tvou krásou

Jež moudro věků odráží

Hnán k předkům svým

Hlavou svou teď dolů obracím

Sám, sám jdu dál

Nikdo jménem mě nezná

Dál tvým odkazům

Jdu vstříc

Oslněn tvou krásou

Jež moudro věků odráží

Hnán k předkům svým

Hlavu svou teď dolů obracím