Utrpení z přežití - Pacific Elegy

Kdo poznal chování člověka za krajní mezí?

Kdo soudí tělo, které obelhaná duše opustila?

Kdo viděl, v koho se dokáže změnit

Bytost, jíž vidina hrdinství zradila...

Tolik svinstva pod kůží plave v krvi

Nejenom čas navždy znetvoří lidskou pleť

V bludných štolách duší hnijí lidské chyby

Ústa zjizvená za válečnou mříží plivou hněv

Prométheus nesvítí nad utrpením z přežití

Prosil jsem o milost do všech stran

Rány se zanítí, budoucnost necítím

Ruku mi nepodal, Charón, ten slepý pán

Z vizí mých nikdy nezmizí úzkost a strach

Svírá hrdlo mé v mučírně duše

Kdopak je vinen? Kyvadlo smrti rozkývat nechal?

Vypustil na svět Démona bídy obludných rozměrů

Prométheus nesvítí nad utrpením z přežití

Prosil jsem o milost do všech stran

Rány se zanítí, budoucnost necítím

Ruku mi nepodal, Charón, ten slepý pán

Štěstí válka pochovala do studených rakví

Živí potrestaní za to, že přežili

Snílky fronta zruinovala, zapomenou na klid

Anděly strážné inkvizitoři válek spálili

Obyčejný strach cejchem liter je do kronik

Všichni bychom chtěli černobílé jasno mít

Vina je však zamotaná v uzlech gordických

Alexandři, nechte meče viset v pochvách svých!

Tolik svinstva pod kůží plave v krvi

Nejenom čas navždy znetvoří lidskou pleť

V bludných štolách duší hnijí lidské chyby

Ústa zjizvená za válečnou mříží plivou hněv

Prométheus nesvítí nad utrpením z přežití

Prosil jsem o milost do všech stran

Rány se zanítí, budoucnost necítím

Ruku mi nepodal, Charón, ten slepý pán

Prométheus nesvítí nad utrpením z přežití

Na místo milosti řešeto ran

Rány se mokvají, naději nedají

Dlouho jsem nečekal na břehu řeky sám