Sonet 66

1. Znaven, ach, znaven všímm, já hledám smrt a klid,

když vidím zásluhy rodit se u žebráka

a bědnou nicotnost zas v nádheře se skvít

a víru nejčistší zrazenou hořce plakat.

2. A zlatý vavřín poct na hlavách nehodných

a dívčí něhu, čest, servanou v okamžiku,

a dokonalost pak, budící už jen smích,

a vládu ve zchromlých pařátech panovníků.

*: A jazyk umění vrchností zmrzačený,

a blbost, doktorsky radící rozumu,

a přímost, zvanou dnes hloupostí bez vší ceny,

a Dobro zajaté a otročící Zlu.

3. Tím vším, ach unaven, já zemřel bych už rád,

kdybych tím nemusel i

lásce sbohem dát, lásce sbohem dát... :