Tvář

1. Tvář Ti zůstává a kolébá se nad vodou,

plá jak prapor ztracených iluzí, a ne náhodou

spí někde v oblacích, snad se pro ně někdy probudí.

2. Smích Ti zůstává, je jak dým nad vodou,

zní v podstavcích, a tak znám a ne náhodou,

bílá místa ze řádků, která Tvoje slova doplní.

R: V těch slovech je pták, který uletí, než mu zamávám, bude v zajetí

krajů, které znám jen z vyprávění, povídá se prý, že tam nic není.

3. Mám na cestě jen kamení a věčnost ke mně pískem promlouvá,

smích je tajné znamení, je vždy tam, kde mě není,

stojí někde opodál, čekám, co se zítra přihodí.

4. Tvář mi zůstává, jenom mění barvu s oblohou,

plá jak prapor ztracených iluzí, a ne náhodou

volám do Tvých oblaků hloupá slova plná rozpaků.

R: