Průvan

1. Jsi vlna větru, co nadělá spoušť,

vysuší pole a změní ho v poušť.

Mazlavý písek a vetřelec prach,

co ústa slepí, pak není chuť k jídlu,

mě nudí jak strach.

2. To věčné, co s Tebou se už hromadí,

ta hromada listí Tě nenahradí.

Děravý spánek, sny okoralý

a Tvoje pohledy - sprostý a bludný a dokonalý.

3. Jsem zapadlá mince až do podlaží,

propast a nikdo se neodváží.

Končí tu dráty, dům bez spojení,

malátnost, tichý dech, východy z nouze bez opojení.

4. Korálky, pentle, co já s tím,

těm kradeným chvílím už nerozumím.

V koberci mám cesty vyšlapaný,

Tvý možnosti scénáře jsou z knihy přání už vyškrtaný.

5. Ze střepů slunce si skládám tu tvář,

chtěl si být soudce, já budu ten žhář.

Kolik je v sázce tak řekni si sám,

|: nechávám za sebou průvan a klapky a zbořenej chrám. :|