Jinotaje

Maturant židli kácí, právě objevil svět

a hned se v něm ztrácí,

barmance ke svátku přál, takže v Lucerně nám skončil

další dětskej karneval,

to chlápci pod penzí parket smetou, ty cejtíš fernet

a já pudr s operetou.

Noc na nás zuby cení, žádnou z těch rekvizit

Nevymění.

Kavárny vyplakaný, ulice nečasem

rozfoukaný,

nad tebou otazník sebe znaje, na krk ti dýchám teplo

a jinotaje.

Dýchám, tak co ti schází, jsou jiný, z kterejch

nic nevychází

řekni, kdo neumí lhát, když nechceš mluvit,

zkus vyčarovat

lásku co nejde brát odevzdaně, mít v hlavě karneval a přitom suchý dlaně.

Hada sis na prsou hřál a šly o tobě pomluvy zlý

Už jim odbíjí a já znala podoby tvý

To co se brání pro jedno a to samý

[: Že už máš dlouze korále rozsypaný :]

Já budu rovnat tvou líc, teď fouknu do hrsti peří

Jen se podívej, hladinu to nerozčeří

Volným pádem lidi se pěkný stanou

[: Když mě líbáš mám hlavu pomotanou :]