Jantarový komnaty

Až jednou sejdeme z hor, cesty se propadnou níž,

tváře si nic zlého nemyslí, když nechceš, neublížíš,

příbytky z dešťových par, na šátcích polední žár,

až jednou sejdeme z hor, cesty se propadnou níž.

Zvukové vlny se šíří a slova, co nezahynou,

na jedné ruce Ti spočítám jak šance pod lavinou,

stačí je z doslechu znát, vyčíst je z kamenů, snad

až jednou sejdeme z hor, cesty se propadnou níž.

R: Šrámy se zacelí, jizvy zjihnou,

neděle pondělí vždycky stihnou,

plechovej bubínek za lodní zvon,

mě hledal můj bůh, byl to určitě on.

Vodil nás větrem a nenechal spát,

proto se pletem, když musíme lhát,

až jednou sejdeme z hor,

cesty se propadnou níž.

Vrcholy hlídají pád, jejich stín otvírá dlaň,

do nitra hory Tě zvednou, nejdřív si klekni, pak vstaň,

komnaty jantarový Ti v pravý čas pravdu poví,

až jednou sejdeme z hor, cesty se propadnou níž.

Ve světě barev si číst, znát popěvek na jeden tón,

v blescích se jeho tvar míhá, možná je vrytý do etruských spon,

oči ho vyzařují, podle něj po mořích vraky plují,

až jednou sejdeme z hor, cesty se propadnou níž.

R: Šrámy se zacelí...