Pravda o duze

1. To, že jste zvědaví tak tuze,

dnes čistého vám naliji,

jak vlastně lidstvo přišlo k duze,

no, a já ke své Marii.

R: Já seděl u okna, ostřil dalekohled,

díky ti, Marie, díky za ten pohled.

2. Marie vzala si sklenku mléka

a na tři doušky ho vypila,

pak na louce se z trička svlékla

a přivábila motýla.

R:

3. Motýl jí used' na rameno

a potom slétl ještě níž,

Bůh, když to viděl, řekl: ženo,

ty už mě zase pokoušíš.

R:

4. Pak rozplakal se marnou touhou

a stvořil duhu ze svých slz,

je barevná jak motýl s loukou

a oblá jako její prs.

R: Já seděl u okna, ostřil dalekohled,

díky ti, Marie, díky,

já seděl u okna, ostřil dalekohled,

díky ti, Marie, díky, za ten pohled.