Nekonečný kruh (Čekání na Godota)

Ráno má pod víčky drcenou skelnou vatu

skrz ní se rozhlíží jak zfetovaný Bůh

marnivě svlečený do námořnických šatů

je obzor modrobílý nekonečný pruh

málem už u cíle a vítr svůj směr mění

přímka je křivka pravý úhel pravý není

cesta se stáčí jako nekonečný kruh

Kdo čeká od ledna jestli zas přijde leden

s úžasem na hodinách které bijí čtvrt

sám sobě skousne roubík namazaný medem

život mu neprodlouží žádná cizí smrt

někdo se dotýká a někdo ještě žije

štítivě čistou ruku jiná ruka myje

na konci kruhu kdosi kdesi sirkou škrt

Z jiskry za vesmírnou lodí

se v slunci nové světlo rozhoří

obkročmo nad hrobem rodí

na dně jámy hrobník kleště přiloží

jáma je malá naděje

nad námi modřín ještě je

vysoký modřín

vysoký modřín

což se tak oběsit

na pásku od džín?

Síla už chybí a i srdce nějak změklo

v tom věčném nekonečném kruhu bolestí

uhasit moře vzkřísit smrt podpálit peklo

kdo tohle zkoušel může mluvit o štěstí

i slečna Nevinnost je dávno vdaná paní

stále má srdce čisté pulzující v dlaních

s ním se jí dobře vstává ale špatně spí

Jen ti co svoje lásky vykupují zradou

chtějí mít nad postelí růženec a kříž

pečlivě zamknou svůj dům ti co nejvíc kradou

pes vrtí řetězem a pták objímá mříž

možná už zítra spatří slepec tu svou duhu

na kterou čeká roky v nekonečném kruhu

cest je přímá jen ten kruh je blíž a blíž