Vichřice

Tady mě máš, taková jsem,

tak se s tím smiř a zahoď ranec iluzí.

Tady mě máš, tak si mě vem,

a dej si pozor, možná tě to zamrzí.

Ref: Já nejsem pláž, ale ani skála,

rodokmen můj, začíná vichřicí.

Tys ještě snil, já už tu stála,

vítr ve vlasech a oči dychtící.

Málo mě znáš, jsem jak zlej sen,

a možná bude líp, když půjdeš o dům dál.

Tak proč se ptáš, jakej byl den,

když teď je noc a já už rozepínám šál.

Už tisíc let trofeje sbírám,

a sbírku mou mi bouře rozmetá,

svý tělo zničím, to nepopírám,

a svobodná duše s větrem odlétá.

Tak to jsem já, ty už máš strach,

tohle já poznám, koukni se mi do očí.

Ale je pozdě, zvedá se prach,

obejmi mě a svět se s náma zatočí.

Ztrácíme dech v labyrintu tónů,

a smysly proplétaj se hořkou závratí.

Opadá rez na srdcích zvonů,

tahle noc už se ti nikdy nevrátí.