Tak ti mávám

Em

Pláč tě ze sna budí, tmou doznívá,

mou tvář si nesmíš nechat snít.

Em

Jen v životě tahle úzkost přece bývá,

je lepší ho nechat v klidu jít.

Nevěříš, když ráno z lože vstáváš,

já vedle tebe tiše neležím.

Za bolest ve svém srdci si vinu dáváš,

a naříkáš, já byla pro tě vším.

Chceš vrátit ten den, kdy ti mávám,

s tím, že se k ránu navrátím.

Láskou v očích svých šanci dávám.

Teď jsi zůstal sám,

to byl osudu plán.

Vím, že se nikdy nevrátím.

Tvůj život se mění a stále strádá,

mou duši, která hladila tě dřív.

Buď silný to se spraví, to se stává,

tak zanech žalu, musíš začít žít.

V mysli stále obraz můj zůstává,

jen těžko můžou city odeznít.

Já vím, tvá duše dlouze váhá,

i s jinou šťastný navždy můžeš být.