Čáry v dlaních

V dlaních čáry ví co je nám souzený,

je dobře, že v nich neumíme číst.

Při lámání chleba, když se nám nic nedaří,

za to může osud, si v klidu můžem říct.

To už je všechno dávno - 15 let a možná víc,

kdy mé heslo bylo: po nás potopa, dál nic.

Kolikrát jsem se jen vysmál tonoucím v obavách,

o mou duši, tělo, o věc, na kterou jsem sáh.

Už vím, že doma není nikdo dobrým prorokem,

teď tonoucí jsem já, těžko hledám pevnou zem.

Karta se jen otočila, marný nad tím klít,

čeká to i mou dceru a tak to snad má být.