Nebe to ví

Nebe to ví

a lidem nebudu se zpovídat...

Raimond mě nes v náručí

a říkal – mám tě rád.

Chtělo se mi brečet a chtělo se mi smát

chtělo se mi šaty roztrhat

a vyhodit je k temné obloze

a teplý letní vítr

by do nich začal vát...

Odlétly by jak padlí andělé –

a byli jsme děti – najednou dospělé.

Odlétly by jak padlí andělé –

byli jsme děti – najednou dospělé.

A já chtěla strašně

utonout v té divné bolesti

a krví trávu požehnat...

Mé hlasy řekly: Ne, ne, ne...

To se nesmí stát!

A já se začla bát.

Mám v sobě tolik lásky

a nesmím ti ji dát.

Mám v sobě tolik lásky

mám v sobě tolik lásky

musím ji nepoznat!

Hlasy mě volaly

a volat nepřestanou...

V Lotrinsku, v Champagne, v Domrémy

noc hořce voní vínem...

Je těžké zůstat pannou...

Mám v sobě tolik lásky

a nemím ti ji dát!

Mám v sobě tolik lásky!

Mám v sobě tolik lásky

a nesmím ti ji dát!

Mám v sobě tolik lásky!

Mám v sobě tolik lásky

musím ji nepoznat...