Místo v životě

Ránům, se to krásně dál,

rozednívá, nemusí

bdít, po nocích.

Ptákům, se to krásně dál,

vznáší, zpívá,

nemusí, žít, po klecích.

A já, co nejdál hodím klíče

od svých klecí,

dvířka k ránům nechám, dokořán.

Co nejvýš letím, křídla mám,

mám i cíl,

zemské tíži se jen, usmívám.

Ránům, se to krásně dál,

rozednívá, nemusí

po nocích, bdít.

Ptákům, se to krásně dál,

vznáší, zpívá,

nemusí, po klecích žít.

A já, co nejdál hodím klíče

od svých klecí,

dvířka k ránům nechám, dokořán.

Co nejvýš letím, křídla mám,

mám i cíl,

zemské tíži se jen, usmívám.

Co nejdál hodím klíče

od svých klecí,

dvířka k ránům nechám, dokořán.

Co nejvýš letím, křídla mám,

mám i cíl,

zemské tíži se jen, usmívám.

Jen snít ale nestačí, nechceš-li být,

přikován na světě, kuličkou v ruletě.