To smí jen Bůh

Nebyl čas, rázem spálil nás,

pouze Bůh - ten ví, proč pláče němá tvář.

Nevěří nám, trápí se šílená

i zvíře toulavý tuší - člověk je lhář.

Hříbě v otěžích,

málo nám záleží, co zbývá mláďatům,

když mámy mrtvý jsou...

Pouze Bůh, ten má právo říct: Pojď, je čas.

Jenom Bůh, ten smí život vzít, soudit nás.

Němý pláč, v koutě schoulený,

drápy zbroušený - tam spí lví král.

Ubohý spáč - srdce ztrápený,

dávno šílený, teď boj svůj vzdal.

Člověk sám chce být, zničí, co může žít,

místo přátel má pýchu svou.

Pouze Bůh, ten má právo říct: Pojď, je čas.

Jenom Bůh, ten smí život vzít, soudit nás.

Hříbě v otěžích,

málo nám záleží, co zbývá mláďatům,

když mámy mrtvý jsou...

Člověk sám chce být, zničí, co může žít,

místo přátel má pýchu svou.

Pouze Bůh, ten má právo říct: Pojď, je čas.

Jenom Bůh, ten smí život vzít, soudit nás.

Jenom Bůh, ten má právo říct: Pojď, je čas.

Snad pouze Bůh, ten smí život vzít, soudit nás.